Tajemství ukrytá okolo nás i v nás

Je několik minut po poledni, pod mrakem a je vlhký vzduch. Jsem několik desítek metrů od lidských obydlí, ale bez mobilu a sám ve starém lomu, kde moc lidé nechodí. Okolo mne je nádherná příroda Beskyd, plná zvuků ptáků a vůní bylin i lesa. Šplhám vzhůru mezi obrovitými kameny a už ji vidím, je nádherná. „Uprostřed mé hrudi najednou pociťuji to zvláštní vzrušení! Znáš to taky? Je to něco mezi vzrušujícím objevem něčeho, co ani nečekáš a nějaké vnitřní síly, která tě žene na místa plná tajemství.“ Zastavím a ohlížím se, no už je to pěkná výška, možná sedm metrů na skále, nad rozvalinami obrovských i malých kamenů.

img_6924

Vnitřní ochránce mě upozorňuje na fakta, že pokud spadnu a nebudu se moci hýbat, pak se může klidně stát, že mě tu i několik týdnů nikdo neobjeví. „Vím to, ale nezastaví mě to, už jen kousek nahoru a jsem na ní!“ Šplhám opatrně dál a v hlavě mi zní poučka, kterou říkávám svým malým dcerkám, když je učím někam vylézt „tři body, vždy se drž na třech bodech a šplhej dál“! Poslední úsek je nejtěžší, ale jsem tu, jsem nahoře, zvládl jsem to i takový, jaký jsem, úspěch! Jsem nahoře, na kouli, která má průměr přes dva metry, je na skále a od základny mě dělí asi deset metrů výšky. Jak jsem dokázal tu vylézt?

img_6922

Už dole jsem cítil tu zvláštní tajemnou energii , která mě táhla nahoru a po cestě mě jaksi nadlehčovala a dodávala sílu. Něco podobného jsem cítil v Bosně na pyramidách, ale také na pyramidě nad Mladcovou. Ale co to? Co se to se mnou děje? „Stojím na té kouli a motá se mi hlava, můj žaludek je jak na vodě, bodu zvracet? Ale proč bych měl zvracet?“ Po minutě se celé mé tělo uklidňuje a já si uvědomuji, že jsem pocítil velký příval energie, na kterou nejsem zvyklý.img_6925

 

Energie, která vystupuje z oné obrovské kamenné koule směrem nahoru do mě, protože na ní právě stojím a rozhlížím se po okolí skalnatého lomu.

 

img_6938

A už vidím další kouli zaklíněnou ve skále a hle, vlevo ode mne, co to je?

 

 

 

img_6949

Skála? Divná skála, která se na mě dívá, má tvar nějakého obličeje, i nos, ústa a oči. Pociťuji, jak ke mně telepaticky promlouvá a ptá se na mé úmysly. Odpovídám, že hledám nějaké odpovědi pro projekt, který mám stále před očima a na kterém právě pracuji. Dostal jsem svolení k prohlídce a s vnitřní úctou a pokorou vyjádřenou uvnitř sebe jsem telepaticky poděkoval a znova procítil energii tohoto místa stojíc na kamenné kouli.

img_6930

Materiál, nebo struktura těch koulí, mi připadá velmi podobná, jakou jsem viděl na pyramidách v Bosně.

img_6920

„Jéjej, co se děje? Nějak se zatáhlo a první kapky naznačují, že nejspíše zmoknu.“ Jenže toto mi nikdo neuvěří a já nemám foťák, co teď? Rychlé rozhodnutí, musím pro mobil, ještě že je auto od lomu jen několik desítek metrů. Beru mobil a pospíchám zpět, nasazuji kapuci a kapek přibývá.

 

img_6951

Šplhám nahoru, ale písek je mokrý a jak více prší, tak začínají téct potůčky vody ze shora a na mě, jak tam lezu. Fotím jak jen to jde, čistím čočku spodním suchým tričkem a fotím. Ale co teď? Je průtrž, mám jet domů? Lije jak z konve, skály kloužou, já jsem neviděl ten pravý kámen, nedostal odpovědi, ale mám svolení je najít, co mám teď dělat? „Nevzdám to, sice jen sto kilometrů od domova, ale přece jen mě ta cesta stála úsilí.

img_6966

 

Velmi opatrně lezu dál, fotím i hledám kámen s odpovědí, no spíše jsem chtěl vidět celou kouli a prozkoumat ji, ale nemohu ji najít.“

 

img_6957

Už, už vidím ve skále něco, co by se jí mohlo podobat, Je to ona? Lezu, šplhám, začínám být důkladně promočený a poslední skálu už nepřelezu. Jsem jen půl metru od té koule, ale se svým bříškem to nedám. Ještě několik minut zvažuji všechny možnosti, lije jak z konve a také se musím vrátit domů na schůzku. Vzdávám to a slézám dolů.

img_6976

A hle! Co se to válí v křoví? Rozvaliny skal a něco rozlomeného, slézám a už to vidím. „ Dvě půlky jednoho kamene. Není to koule, ale je to stejný materiál jako koule, má zvláštní tvar a i energii vyzařuje!“ Skláním se nad ním, prohlédnu si jej, procítím – je to on. S úctou jej nechávám na svém místě a odcházím z lomu, ale nedá mi to!

img_6979

Jdu se ještě podívat a lezu ze severní strany lesem nad lom. Rostou tu nějaké houby, které neznám a tak je nesbírám a ejhle nad lomem vidím rumisko a hraniční kámen.

 

img_6983

„Že by hranice lesa? Ne, vždyť jsem přesně na hranici mezi Čechy a Slovenskem! To je úžasný pocit, neuvěřitelné! Být v místě, kde je přesná hranice mezi dvěma státy a lom s koulemi je za smrkovým porostem jen asi deset metrů!“

 

img_6986

 

Už mám málo času, a jdu dál. Další koule, ale už v lese, nádhera.

 

img_7012

 

Vidím a poznávám i kamenná polámaná ložiska, ve kterých byly koule a asi těžbou a výbuchy se tak rozlámaly a skončily na svahu na druhé straně lomu.

img_7014

 

 

Jsou to však jen mé domněnky a úvahy, přesto když stojím na úpatí toho kopce, je mi ten tvar i sklon svahu na jižní straně, nějak povědomý.

 

img_7016

 

Nápadně se podobá pyramidálnímu kopci, stejně tak jeho energie.

 

img_6994

 

Z časové tísně končím s těmito úvahami, ale ještě hledám v jehličí, jestli se tu neválí nějaká koule. Obracím pár kamenů a nic.

 

img_7020

 

„Vytřeštím oči, zas je to tu! Znova vidím kámen, který má tvar lidského srdce! Za poslední dva měsíce jsem našel už asi deset kamenů ve tvaru srdce a na různých místech!“ To jen opět potvrzuje můj pocit, že celý můj nový projekt je správný! Že jej mám tvořit a právě jen já jej mám vidět, protože mám k němu podmínky, místo i správný čas.

img_7022

Otáčím to kamenné srdce a znova je ve mně údiv malého chlapce, protože vidím, že tento“kámen“ je z druhé strany kulatý, a že byl součástí některé koule, která byla možná výbuchem roztrhána na kusy. Má energii, ale také asi 30 – 40 kilo. Dále jej zkoumám ze všech stran, vnímám jeho energii, ale začínám se třást zimou celý promočený, tak raději hledám nejkratší cestu k autu.

img_7004Stále prší a u auta ze sebe všechno ošacení svlékám do trenýrek. Ještě že Světlana darovala nedávno mé malé dcerce dámský přehoz na záda, který zůstal v autě.

 

 

img_7013

 

Je mi velký, je růžový, ale je v něm teplo a tak se vydávám na zpáteční cestu v dámském přestrojení.

 

img_6919

Nikde nezastavuju, protože mám málo času a i tak už jedu pozdě, ale stálo to za to! Jedu a ještě znova telepaticky děkuji do lomu „Megonky“ u města Čadca na Slovenské straně Beskyd. Děkuji …………………

Share Button

Leave a Reply