Manželka zvítězila

My lidé se dokážeme zamilovat někdy na první pohled do jiného člověka.

Víte jak to je, je to chemickými procesy ve chvíli, kdy potkáme protějšek, který nás náhle zbaví rozumu. Je to ale jen chemie, nebo tu zapůsobí i jiné síly? Duchovní nauky mluví o tom, že v tu chvíli nacházíme ve svém protějšku to, co nám samým chybí a partner, děti nebo rodiče se nám tak stávají učiteli. Jak to ale pochopit? Předkládám vám, jak jsem to já pochopil a prožil, ať máte inspiraci a možnost sami porozumět vlastním životním událostem.

V roce 2015 jsem po několikaletém rozvažování požádal konečně o rozvod, kdy děti měly 3 a 5 let. S manželkou jsme měli stejného koníčka i práci, ale naše cíle byly radikálně odlišné. Proto mám zájem na tom, abych mohl předat našim dětem co nejvíce svých vědomostí a zkušeností a tuto možnost jsem viděl ve střídavé péči. Manželka má ale opačný názor, chce děti výhradně do své péče, co nejvyšší výživné a co nejmenší styk dětí s otcem. A toto je okamžik, kdy se mi manželka stává učitelkou. Nechápete? Ani mně to v tuto chvíli nebylo jasné, ale v dvouletém procesu soudů o svěření dětí do péče jsem pochopil. Ano, je to má velká učitelka a hned vám to vysvětlím. 

Nejsem jediný otec, proti kterému matka jeho dětí s celou její rodinou štve vlastní potomky. Všemožnými způsoby, které si lze jen představit, brání tomu, aby táta byl se svými dětmi. Toto jsou pro nás otce velmi těžké chvíle a ty vnitřní procesy pocitů i myšlenek, které probíhají v našich myslích, se mnohdy ani nedají zveřejnit. Proč ale právě já vám je tady odhaluju? Protože v různých životních situacích může každý mít podobné zážitky a v tomto příběhu můžete najít inspiraci, jak změnit svou vlastní realitu.

Od dětství vím, že mám jisté léčitelské schopnosti a celý život se učím, jak s nimi pracovat. Přesto člověk, který sám má v životě těžké potíže, nemůže pomoci jiným lidem. Byly chvíle, kdy jsem byl naštvaný, že nemůžu být s dětmi díky vlivu jejich matky. To jednou z levé strany slyším svého strážného čertíka: „Udělej něco, vždyť to umíš, stačí správně zamířit pozornost, věnovat tomu energii a připojit správné emoce a dosáhneš svého“. Sotva si to uvědomím, tak z pravé strany se po tichu ozve můj strážný anděl: „Nedělej to, bude to mít následky, vždyť víš, už jsi to v minulosti zažil“. Protože v životě bývám stále více pozorný ke svým pocitům, najednou jsem uslyšel i slabý hlásek své duše, nebo jestli chcete své intuice: „Liborku nedělej to, nechej věci plynout, dej do toho více lásky“.

A teď jak se v tom má rozum vyznat???

Tato má silná vnitřní příhoda se stala až po několika soudních jednáních, kdy se s mou manželkou – učitelkou přes rok nic nezměnilo a nezměnilo se to proto, že já jsem nezměnil svůj přístup k celé situaci. Začal jsem proto více studovat, hledat, jak vložit do všeho více lásky. Velmi mi také pomohly relace Miroslava Zelenky na svobodném vysílači. Více jsem meditoval a více jsem hledal odpovědi na věci v sobě. Nechal jsem se inspirovat meditacemi Miroslava Zelenky a mnohonásobně se mi podařilo otevřít nejen srdeční čakru a cítit tak v sobě více lásky. To ale bylo pořád málo.

Je rok 2017, v březnu konečně vychází první rozsudek o střídavé péči. Mám „povinnost“ se každý lichý týden starat od středy po škole do pondělního rána o své milované děti, výživné platit 3.500,- Kč. Je to vítězství? Ne, není. V této hře nemůže být nikdo vítězem, ale pro nás všechny zúčastněné, včetně soudců a advokátů, je to škola. Má učitelka se v poslední den možnosti odvolání odvolává, odvolací soud je určen na září 2017. Vztek? Už ne, tušil jsem to, snad zklamání a lítost nad tím, že děti tím musí dále procházet.

Pro mě jsou to další měsíce meditací, přemýšlení, studia o tom, co mě to má naučit. A náhle uvědomění: „Jak to, že cítím lítost a zklamání? Emoce, které jsou mínusové, berou mi energii, sílu a radost ze života. Kde je ta láska uvnitř mne, kterou jsem cítil i bez dětí, bez ženy a bez příčiny? Láska, která mi dávala sílu, štěstí a radost?“ Víc a víc jsem se zabýval v sobě touto otázkou a pak jsem dostal odpověď.

Bylo to v červnu na „mísohraní“ Ivy Hastíkové a Iva Babíka, kdy jsem uslyšel jasnou odpověď na mou otázku: „Odevzdej vše Zdroji, Bohu, Vesmíru – je jedno, jak to nazvete – a přej si, ať všechno dopadne pro nejvyšší dobro všech zúčastněných“. Vždyť ty nevíš, co všechno je tady na Zemi pro tebe připraveno. Jak ty sám tedy můžeš rozhodnout o tom, co je pro tebe nejlepší? A to i v případě, že se jedná o tvé děti!“ I přes to, že mi to všechno dávalo smysl a logiku, jsem byl ve své mysli zaskočen. O to víc jsem začal pracovat sám na sobě a hledat další souvislosti, jak se dopracovat k tomu, abych v sobě cítil lásku, která není závislá na vnějších okolnostech.

Vidím a slyším na lidech takové ukazatele o jejich emočním, psychickém i zdravotním stavu, které jsou většině populace skryty, ale nejtěžší je to najít sám u sebe a v sobě. Je to nikdy nekončící proces, kdy člověk v sobě objevuje nové a nové možnosti, jak lze pracovat s láskou, která je Zdrojem. Nadešel den odvolacího soudu, který se zase nakonec o další týden odložil, ale celý průběh pro mě byl jiný. Mohl jsem se bavit s mou učitelkou, aniž by ve mně vybouchly emoce, i když jsem vnímal, jak v její přítomnosti pracují. Po celou dobu jsem byl v přítomnosti a už několik týdnů před tím jsem prošel několika zkouškami, které mi připravila.

Jak se mi to povedlo? Na co jsem přišel a naučil se?

Naučil jsem se, jak v sobě mít pocit lásky a odevzdání i v náročných chvílích. Jak každému člověku přinášet to nejlepší ze sebe a rychle se smířit s každou situací, která mě potká, i když ji v té chvíli vnímám jako mínusovou. V soudní síni před odvolacím soudem, kdy má učitelka použila mnoho svých argumentů, které mi měly hodně přitížit v našem sporu v péči o děti, jsem cítil klid a lásku. Pracoval jsem se svými pocity jako jindy v běžném životě a výsledek rozhodnutí jsem odevzdával s láskou Zdroji. Všechny v místnosti jsem v duchu obdaroval a věřil soudcům, že nakonec rozhodnou tím nejlepším rozhodnutím, jaké je možné.

„Moje učitelka zvítězila!“ Děti byly soudem svěřeny jen jí do péče.

Dosáhla toho, co chtěla a i výživné bylo stanoveno na necelých 6.000,- Kč měsíčně celkem. Přesně ve chvíli vynesení rozsudku odvolacího soudu jsem v sobě to vše vnitřně přijal tak, jak bylo rozhodnuto, s klidem a láskou v srdci. Bez výčitek, bez lítosti a bez smutku. Soud totiž také rozhodl o tom, že otec má „právo“, se s dětmi stýkat každý lichý týden od čtvrtku po škole do neděle večera a v sudém týdnu jeden den, tak, aby nedocházelo k dlouhému odloučení mezi otcem a dětmi. V několika dalších hodinách jsem si uvědomil tu obrovskou moudrost Zdroje, potažmo soudu a rozdílu mezi slovy „povinnost“ a „právo“. Pochopil jsem, jak velkou svobodu jsem tím získal a na druhou stranu nic z času s dětmi neztratil. Ano, je tu ještě to zvýšené výživné, ale tyto peníze rád svým dětem poskytnu. Čím víc ony budou mít klid pro svůj rozvoj, tím více dobrodružství můžeme společně zažít a peníze jsou energie, která k tomu pomáhá.

Různí lidé mají různé učitele a máme také odlišné momenty „AHA“.

Díky své učitelce, jsem v sobě našel a upevnil pocit klidu, štěstí a lásky v každém okamžiku svého bytí. Jsou okamžiky, kdy pocítím jakýsi neklid v sobě, ale ten si jen uvědomím, ale už jím nejsem vláčen a ovládán ve svých myšlenkách jako dříve. Jsem svým učitelům hluboce vděčný za stav mysli i citu, který díky nim a své práci žiju, i s tím vědomím, že další zkoušky mě čekají a tímto to vše nekončí………………………..

Share Button

Leave a Reply